Je pochopitelné, že jinak bude vypadat vnější vzhled domácí udírny u moderního domku za velkým městem, jinak třeba na Slovácku a jinak pochopitelně někde u venkovského domu, ať jej užíváme k trvalému bydlení, nebo jako rekreační chalupu. Vždy bychom měli respektovat vzhled místní architektury a také použití materiálů, které je v místě obvyklé. Udírna, která vzhledem ctí stavební charakter původních venkovských domů a při jejíž stavbě byly použity běžné místní materiály, je například ta, kterou vidíme na obrázku …

Udírna je postavena samostatně, jako solitér. Základem architektonického řešení vzhledu je využití místních materiálů. Spodní část vnější obestavby udírny, v které je instalováno ohniště a kouřový kanál, je postavena z hrubě opracovaných kamenů. Přikládací dvířka jsou řešena vestavěním kolmo na kouřový kanálek. K dosažení toho, aby bylo ohniště níže než spodní část udírny a aby bylo možno kouřový kanálek vést mírně šikmo vzhůru, bylo zde využito mírného svažování terénu. Udírna je situována tak, aby spaliny mohly volně stoupat vzhůru. Zároveň není při stavbě nutno zapouštět celý kouřový kanál do země. Stačí jej volně položit a obezdít.

Udící prostor klasických rozměrů je vyroben z plechu, je možno jej však také vystavět z cihel. Rozměry vnitřní konstrukce a její řešení vidíme na obrázku dole. Samotná udící část je zabudována do stavbičky tak, aby nerušila její venkovský vzhled. Na první pohled upoutává výrazně asymetricky řešená střecha. Je to mimo jiné také proto, že ve zdejší podhorské krajině častěji prší a sněží, což přináší zvýšenou vlhkost, a proto je nutno mít používané dřevo trvale uschováno před nepřízní počasí. A místo na jeho uskladnění je právě pod prodlouženou částí střechy.

Zdroj: vseumel.cz